O knize: 2006 / Literární texty nemají moc ovlivnit proces formování literárního kánonu, nicméně jejich strategie samoumístění v rámci kánonu jsou přístupné rekonstrukci a v některých případech i dekonstrukci. Tyto strategie zahrnují explicitní nebo skryté použití tropů spojených se sémantickým polem zdraví a nemoci, které se zase vztahují současně k tělu básníka a k textu jako „básnickému tělu“ (korpusu). Virulence těchto procesů se zvyšuje v souvislosti s proměnou „funkce autora“ (M. Foucault), ke které došlo ve 2. polovině 18. století a někdy bývá označována jako „zrození autora“, popř. jako vznik „nového typu textu založeného na autorství, zvaného literatura“. Na tomto procesu se podílejí A. S. Puškin a V. K. Kuchelbecker. Analýza takové účasti je úkolem tohoto článku..